Úsměv - Kabu a můj den

20. února 2009 v 17:13 | Astrid
,, Hani dáš mi kousnout ?" Ozval se známí toužebný ton po mé svačině. Podle těch dvou zvířat moje babička dělá výborný svačiny, který ovšem nikdy nesním já ! Matria na mě významě kouká a přítom nahodí ten její dechberoucí úsměv. Každou tuhle chvíly bych jí nejraději kopla do zadku, nesnáším když ani neřekne prosím... Zato Tiny se začne řechtat, spíš to někdy vypadá, jako kdyby se dusila, a kouká na mě... pardon na bagetu se salámem toužebným pohledem, který jí kousek po kousku užírá. Nikdy jsem to nevydržela a hold jsem se musela vzdát kusu mé svačiny.

Konec hodiny byl v nedohlednu. Byl českej jazyk a já se snažila opět být vtipná, samozřejmě bez úspěchu... Vkládám do toho celou svou duši, snažím se odvyprávět celej svůj podstivě vymyšlenej příběh, kterej je jen z 5% pravdou a to tele Tiny mě v půlce přestane poslouchat a začne něco vykládat učitelovi, samozřejmě jednu z jejich chytrých doplňujících, konstatovacích, nebo vlezlých vět, které mě občas pěkně dožerou.... konečně poslední hodina nudného výkladu a z tichého šustnění se vyvyne rachot, který jasně naznačuje tomu, že je v této třídě pár hladových krků... Zvedla jsem židličku, abych neschytala pár pěkných vět od našeho fousáče a trtala na oběd... Spíš jsem doháněla Tiny, která byla v sprintu, alias "Oběd je můj !" nejlepší.

Konečně jsem se odvážila šťouchnout do mého milovaného jídla... Játra.. Jen ten pohled mě dovádí k šílenství a tak jsem se jen přišramotila k Tiny a jedla z jejího talíře na kterém bylo jiné jídlo... Nakonec znás byla zbytková ústředna... Někdo se zvedl vysypal nám na talíř svoje zbytky a odešel... Všechno jsme to ale podstivě snědli a mezi posledními uchazeči o párek v těstíčku jsme odcházeli z jídelny.

Zase jsem nevěděla jak naložit s časem, který mi byl dán a tak jsem prostě a obyčejně zase jen sedla k počítači. Občas mi bylo líto, že se nedokážu přemluvit k tomu, abych vyrazila třeba jen se psem ven za řeku... Vždycky je tupě kouknu z okna a věnuju se hře. Naštěstí už nadešla hodina H, kdy jsem měla jít do koupelny, aby na mě vyzbyla teplá voda, jelikož můj bráška není šetřící typ... Naložila jsem se do pěkového nálevu, co byl umístěn v naší koupelně a rozjímala jsem dokud mi voda uplně nevychladla... Zase jsem se na sebe koukla do zrcadla. Prozkoumala jsem si tvář od ucha k uchu, od čela k bradě, ale nenašla jsem nic co by mělo odhánět kluky od mé osobnosti. Zkoušela jsem nahodit jeden úsměv Ala Tiny , ale hned po prvním pokusu jsem opustila koupelnu s hlasitým smíchem ze seba sama .

,, Kruci !" zaklela jsem, když jsem uviděla na autobusovém nádraží přijíždět druhý autobus, kterým málo kdy jezdívám. Budiž... nastoupila jsem a vyhledávala pohledem své nejbližší... Dobelhala jsem se přez dav malých trpajzlíků k nim a vedla nesmyslnou debatu o písemce z přírodopisu, která mě mimochodem vůbec netrápila... Tiny na tom byla podstatně hůř a co Matria...


,, Včera jsem se to učila dvě hodiny a nic ztoho nevím" naříkala Matria a natruc kedla na lavičku v šatně. Nera se jen přihlouple usmívala do sešitu, v kterém měla poznámky a Tiny už se chystala mi něco říct, zase něco zčeho budu celej den pav a bude to hlavní téma dne... Už mě táhla ven ze šatny a já byla jedno velký ucho..

,, Prostě se mi zdál sen " začala... ,, Byl o Lukasovy , no víš ten z devítky " řekla a při první větě jsem vyvalila s lehkým usměvem oči... Stoupla jsem najeden schod a otočila přez rameno hlavu, kdo se to belhá za námi... A hele.. Kabu. Bral si jeden ze svých extra-mentolových kapesníčků a nevypadal dvakrát nejlíp... I tak jsem měla jeden ze svých stavů, kdy plácám nesmysly své spolu-jdoucí a mžurkám očima po mém klučičím objektu... Dnes ne!! ,, Hani ! Dělej ! " křičela jsem uvnitř a snažila se zatlačit špatný pocit v těle.

,, Ahoj " usmála jsem se na nemocný cosi ,, Ty si nemocnej ?" hodila jem naoko udivenej výraz pod primitivní otázkou. ,, Asi, jo.." pípl skoro neslyšně a přidal se mezi nás.. Snažila jsem se necukatelně usmívat, aby to nevypadalo, že mám křeč v obličeji a normálně jít... Nešlo to.. Tiny mi začala vyprávět další věci o její podivném snu.. Najednou sem ale ucítila na svých zádech, spíš tedy ve spodnější časti, kde se mi odhalovalo kousek zad z pod mikiny, něco studeného.. ,, Aa, studený !" vypískla sem a otočila se na Kabu . Jen se usmál a schoval svou ruku za záda. S opakovaným činem to zkusil na Tiny, která řekla něco moudřejšího, z jejího slovníku ,, Na kluky " . Nemohla bych se ho naučit a i kdyby, nebyla jsem nikdy dobrá v praxi..

I tak jsem měla hned lepší náladu, protože jsem konečně měla nějaký kontakt s Kabu . Bohužel se hned ve dveřích objevila Karin ! Měla jsem hned náladu pod psa... Myslela jsem , že mi dopřeje nějakej ten klid když už je pátek a ona ne, zrovna v tak výjmečný den ! Trucovně jsem našpulila pusu a vrhala na ní, když byla otočená, zlostné pohledy...
Zbytek dne se nic nedělo, až na krásně bílý sníh, kterej mě překvapil pohledem z okna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bublibublibu bublibublibu | 24. února 2009 v 20:19 | Reagovat

Hej hančo z toho nemůžu..:-D se válím pod pc.Jen tak dál..ale hlavně tu adresu nesmíme nikomu dát. za prvé k vůli tobě a za druhé k vůlu mě...pač nechci aby se vědělo že se mi zdál ten sen.:-D jo a sorry za ty svačiny..když tomu se nedá odolat.:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Navstevnost za minuly tyden (2.3. 2009 - 8.3. 2009) je:
Pondeli: 32
Utery: 97
Streda: 76
Ctvrtek: 51
Patek: 57
Sobota: 46
Nedele: 53

Celkem: 412


Díky !