Úsměv - 19. února

19. února 2009 v 18:47 | Astrid
Koukám do zrcadla a přemýšlím, jestli jsem hezká nebo ne. Beztak to všechno za mě dělají ty mimický pohyby, který vždycky při pohledu na můj objekt nějak pocuchám a tím zkazím celkovej dojem... Vezmu do ruky hřeben pročešu si vlasy , upravím noční košilku a zalehnu do nově povlečené postele... Postel musí být vždycky uklizená, za to pokoj celkově stojí za houby. Tu ponožky, tu kalhotky, tu roztrhanej plyšák a kdoví jak starý jídlo na stole... Všude prostě bordel a nikomu se to nechce uklidit. Se zamyšleným výrazem na tváři usínám vstříc dalšímu dnu...


,, Ne babi ! Mám klíče, vrátím se ve 2 jako vždycky!" křikla jsem mezi dveřma ,, Ahoj " rychle jsem je zavřela, než stačila cokoli namítnout a cpat mi další ovoce na svačinu, už tak ho mám plnou kabelu... Naskočila jsem do autobusu... Venku krásně sněžilo, bohužel jsem nechala mobil i mp4 doma, jinak bych to tančení vloček doplnila šíleně smutnou hudbou, jak to mám ve zvyku.. řidič prudce zabrzdil. Všichni se jak napovel vzbouřili a já zůstala tupě s posměšným úsměvem civět do prosklené krajiny...

Zajímalo by mě jestli se dneska něco změní... Už nějaký týden pozoruju kluka. Vlastně jsou dva.. Oba se jmenujou stejně, jméno Kabu mi nalezlo do hlavy... Oba stejně roztomilý, ale přesto každej jinej... Zrovna nedávno jsem se dozvěděla, že právě ten roztomilejší znich má holku. Dost mě to dostalo a tak nevím jestli je dobrej nápad hrát si i nadále stím druhým... řekněme že ten co má holku, říkejmeme mu Kasu a druhému Kabu ...

,, Proč se na něj prostě nepodíváš a nenahodíš pohled Ala já ?" zase mě kritizovala Tiny. Přitom mi ukazovala jeden ze svých sexy pohledů, na kterého zbalí každého kluka na dosah její ruky... Matria se zase začala smát nad mím nechápavým pohledem stejně sní Nera. Každá znich má zkušenosti s klukama, i Karin , s kterou neustále i přez přátelský výraz soutěžím...

,, Mám jinou povahu, navíc víš jak jsem to dobědovala v minulých 3 letech" řekla jsem a zavzpomínala na to, jak jsem promarnila 1. rok své puberty s láskou přez internet a druhý rok jakby smet, akorát s jiným, který se stále snaží... S jedním jsem vyšla po zlým, nesnáším jeho mladou, Sáru, která nemá vychování a snaží se být roztomilej tvor !!
No a ten druhej se nevzdává stím, že to snad ještě někdy dáme dohromady... Tůdle ! Chci si užít života a chci aby můj poslední ročník vyšel bez závad na zdraví !

Fyzika začala a já nervozně poklepovala prstama na lavici. Nikdy jsem nedávala pozor nevím proč bych stím měla začínat... Tiny mi zase jako správná nej kamarádka začala látku vysvětlovat a jen jsme vysolili další z učitelových chytrých vět jako trest typu ,, Hani a spol se přestane bavit a začne dávat pozor! " nebo ,, Doufám , že někoho neruším to bych hrozně nerad!" s pohledem na nás , nás přejel mráz po zádech a věnovala jsme se každá svému....

,, Ne, dneska půjdu pěšky s Karin " řekla jsem Tiny, která zase spěchala v šatně na autobus, až přehnaně, s Missou , která měřila mezičas a už stepovala oblečená u železných dvířek... ,, Ahoj !" křikla a ty tam byla i s Missou pryč. Po chvíly šatnu opustila i Nera a tak jsem se rozhodla oblíct taky a jít spolu s Karin a ostatníma cestou domů. Na rozcestí jsem se odpojila a šla na smrtelně prudký kopec, kterej nebyl moc sypanej a bylo tam strašný náledí... Jsem zvyklá ! .... Slovně jsem se povzbuzovala že to zvládnu...

Vzpomínám, jak Kasův úsměv patřil jen mě... Usmál se spolu stím jeho psím pohledem, pod tím jsem mohla roztát, i kdybych byla z toho netvrdšího materiálu. Pak se něco stalo... Bylo to mnou ? Začal se usmívat ba i mluvil s Karin... Jenže Karin má sice krásnou postavu, vůbec je hezká, sice se přemalovává a ničí si hrozně vlasy, takový ten Emo typ... Je sní prostě nuda a tak vždycky jen kývne na klučičí otázku a mizí z bojiště v houfu holek.. Pak se jeho úsměvů mohla nabažit Tiny , která to ale naprosto odignorovala a v neposlední řádě jsem se na vlastní oči přesvědšila, že má holku....

Byl zrovna sníh, čerstvej nadýchanej, bylo po škole... Těšila jsem se a plánovala až se zase střetnu stím pohledem, který mi poslední dobou tak málokrát věnoval... Stála jsem kousek od hlavních dveří opřená o sloup.. Vyšel... Konečně vyšel... Sníh se zvířil pod právě otevřenými dveřmi. Radostí mi poskočilo srdce, když mě jen přemítl pohledem... Nebyl sám.. Dnes už ne.. Po jeho boku se s úsměvem promenádovala jiná... Měli propleténe prsty a drobné vločky se jim zapíjeli do vlasů.. Nemohla jsem nic dělat... Nechala jsem to být a jako každej takovej den , plnej náhlýho zklamání, jsem odkráčela zase s Karin domů...

Zase jsem to udělala ! Zase si přemítám tu scénku... Mohla jsem po jeho boku stát já... Jenže nemám tu odvahu, kterou bych tolik ptořebovala, nedokážu udržet přímej kontakt , z očí do očí . Zvlhly mi oči... Zase se mi rozbušilo srdce... Pvně jsem se přidržovala zábradlí a stála uprostřed té ledové plochy, která vedla celou cestu k mému domu. Tenkrát mi to nevadilo... Tak moc jsem to házela za hlavu, že mě to tolikrát teď bolí... V tu dobu si mě začqal všímat , ke mě o rok mladší , Kabu ... Vypadal jako andílek, byl známější po celé škole, když se usmíval na mě, připadala jsem si zvláštně hezky, ale cítila jsem při jeho usměvu někdy to co jsem cítila u Kasuvýho ? Ani v nejmenším... Přesto mě to vtu dobu uklidňovalo... Opět jsem se rozešla k domovu...


FanFaction - alias můj život, není to z žádnýho anime....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Navstevnost za minuly tyden (2.3. 2009 - 8.3. 2009) je:
Pondeli: 32
Utery: 97
Streda: 76
Ctvrtek: 51
Patek: 57
Sobota: 46
Nedele: 53

Celkem: 412


Díky !