Konec bez konce

14. prosince 2008 v 21:22 | Astrid |  Jednodílné
,, Ahoj, všechno v pořádku, ano ano dobře"

odpovídá hnědovlasá dívka do telefonu. Její kamarádka se jí každý den ptá jak jí je, jak se má. Dívku jménem Yoly to i sem tam potěší... Ale i díky některým rozhovorům si vzpomene ... vzpomene si , že si vlastně na nic nevzpomíná.

,, I ty, ahoj "

pověsí telefon. Sedne si před dům na lavičku a pozoruje všechno kolem. Tak moc se každý den snaží, aby si vzpoměla. Celou dobu žila a nic si ztoho nepamatuje, je to jako kdyby celý ten čas prospala. Chvílemi se jí před očima objeví její minulost, šedovlasí kluk se na ni usmívá a drží ji kolem ramenou. Brzy příjde i sympatická dívka, která jí chytne za ruku , další dívka s chlapcem... Všichni se na ni vlídně usmívají. Jakmile, ale po téhle vzpomince otevře oči, nevzpomene si vůbec na nic, ani proč oči zavírala... Jde zpět do domu, chystá se vyjít do prvního schodu, ale naláká jí temná dlouhá chodba, přez kterou je pověšen řetěz s cedulí, vstup zakázán.

Dívka neodolá, co může ztratit ? Překročí řetěz, po té překročí další a octne se v místnosti plnou knih. Na zdi uvidí lísteček

,, zase si sem zabloudila, už si tu byla včera "

dívka se zalekla, rozpoznala svůj rukopis. Lísteček strhla a hodila do kouta, kde byli pomačkány další papíry. Na všech bylo napsané to samé, stejným stylem písma. Dívka přivřela oči. Vytrhla další list papíru staré prázdné knihy a napsala na něj to samé. Přitloukla totam, kde byl ten první a sedla si k otevřené knížce co byla nastojanu. Listami si propíjela červená tekutina. Dívce se zůžili zorničky, cítila pach krve, měla srdce vkrku. Uslyšela hlas. Chraptivý hluboký hlas, něco říkal, ozíval se ze všech stran. Yoly si chytila za uši motala se kolem dokola, stěny jí chtěly dostat, chtěly jí někam uvěznit, dveře se zabouchli. Na zemi uviděla potřísněný nůž krví. Vzala ho do ruky a prudce se rozmáchla stím, že si připíchne ruku k té knize. Uviděla na ní jizvy. Od čeho jsou ?

Yoly se přesto napřáhla a vrazila si nůž do ruky, která byla rázem připevněna ke knize. Vykřikla jak nejhlasitěji mohla. Vykřičela ze sebe všechen ten vztek a smutek. Do místnosti přiběhla žena se známou tváří. Yoly se zamotala hlava upadla do tmy.. Do tmy , kterou znala...

,, ahoj, všechno v pořádku, ano ano dobře"

odpovídá hnědovlasá dívka do telefonu. Yoly si položí tu otázku... proč mi opět volá ?

,, i ty, ahoj "

zavěsí telefon a jde před dům na lavičku, kde se posadí a zkoumá všechno kolem. Proč se cítí tak prázdná ?

Cítí se jako kdyby se všechno pořád opakovalo...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rikku Rikku | 15. prosince 2008 v 16:41 | Reagovat

Niet čo dodať. Ako vždy,skvelé.

2 HeOmi HeOmi | Web | 16. prosince 2008 v 20:57 | Reagovat

Chudinka.. ja by som nechcela mať život jako na.. ae je to skvelééé ^^

3 かおり かおり | E-mail | Web | 23. prosince 2008 v 21:49 | Reagovat

Fíííha! *hvízdne* Tak tohle bylo hodně dobrý!  Zajímavá tématika, fakt že jo. Ale možná jí trochu závidím... Sice ji trápy pocit prázdnoty a toho, že žije  kruzích, ale na druhou stranu to zas další den zapomene... Nemusí zažívat ty hloupé chvíle v tom stereotypním životě, který si člověk pamatuje a který ho pronásleduje den co den.... Ok, už mlčim xDD

4 And!enk@ And!enk@ | Web | 7. března 2009 v 12:20 | Reagovat

mhm..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Navstevnost za minuly tyden (2.3. 2009 - 8.3. 2009) je:
Pondeli: 32
Utery: 97
Streda: 76
Ctvrtek: 51
Patek: 57
Sobota: 46
Nedele: 53

Celkem: 412


Díky !